Chci pomoci dětem z kojeneckých ústavů mít vlastní tetu

... protože erární medvídek k šťastnému dětství prostě nestačí. Dětem z kojeneckých ústavů často chybí pravidelný a výlučný vztah, který se jim snaží poskytnout tety dobrovolnice.

Zazvonila jsem na dveře oddělení. Otevřela mi sestřička a pozvala mě dál. Věděla, že jdu za tebou. Zavedla mě do pokoje s pěti dětmi a já nevěděla, která z nich budeš ty. Sestra ukázala na ohrádku v rohu pokoje, stála tam holčička s velikánskýma očima, dlouhými řasami a jemnými vlásky a úsměvem od ucha k uchu. „Tak to je vaše Verunka,“ řekla sestra.
 
Všechno tě zajímá a zasluhuje si podle tebe pozornost. A tak je to podle mě správné. Je dobře, když na obyčejných věcech dokážeš najít něco zvláštního, z čeho se můžeš radovat. A to ti jde výborně. Jsi tak veselá holčička! Vždycky se hrozně těším, jak v pátek přijdu za tebou a půjdeme spolu na hřiště. A jak se na tebe dívám, vzpomínám, jaké to bylo, když jsem sama byla malá. Víš ještě tak málo o světě, jsi jen ty a potřebuješ své lidi kolem sebe. A mým úkolem je udělat ti to krásné období dětství o trochu lepší a šťastnější.
(ukázka z deníčku, který pro dítě vedla teta dobrovolnice)
 
Společně pohneme Prahou a pomůžeme dětem z kojeneckého ústavu mít někoho blízkého jen a jen pro sebe! 

 

Vlastní teta